Ľahká Múza - Cesta za poznáním podstaty bytí

Milan Slezák, Jan Šída ( Rock&Pop, 7/2004)

Není v našich končinách mnoho souborů, kterým by status kultovní kapely slušel tak, jako temné slovenské Ľahké Múze. Ve svém pomyslném rodném listu má jako rok vzniku zapsáno 1984 a letos vydává své páté album pojaté jako reprezentativní multimediální disk s klipy, texty, fotografiemi atd. Dostatečný důvod k tomu, abychom nažhavili mailové linky na Slovensko, kde na naše otázky čekala u počítače vokalistka souboru, Gudrun.

R&P - Od vydání vašeho posledního alba uplynuly už téměř čtyři roky. Nebyla to trochu dlouhá přestávka?

Gudrun: „Plánovali jsme naše páté album už na loňský rok. Posun nakonec způsobily dva faktory - jednak jsme se rozhodli pojmout jej jako výpravný titul (a příprava multimediální části nám pak zabrala asi půl roku) a za druhé odstoupení od smlouvy s polským vydavatelstvím Black Flames. Vyšlo totiž najevo, že vzhledem k jistým finančním problémům by u nich naše deska vyšla až koncem roku 2004. Nadále s nimi ale spolupracujeme. Nakonec naše deska vychází u velmi zajímavého a stylového vydavatelství Dangus Production v Litvě. Cesta k nim vedla vlastně oklikou přes vídeňský festival Dark Nation Day 2002, kde nás „objevila“ ikona gothic/industrial djingu, anglický DJ DeAth. Posléze nás doporučil pořadatelům festivalu Kunigunda Lunaria 2003 ve Vilniusu, což byli právě Dangus. Když jsme pak v říjnu Dangus oslovili s možností vydat u nich desku, vůbec neváhali. Tady bude desku distribuovat Neosféra Praha (www.neosfera.cz). “

R&P - Opravdu žádný z domácích labelů nezajímá osobitá kapela, hrající na předních světových festivalech temných hudebních žánrů?

Gudrun: „Svou pozornost jsme obrátili za hranice vlastně po nedobrých zkušenostech s deskou Sen ohraničeného života z roku 1998 a vlastně i proto, že na území bývalého Československa není žádný stylově orientovaný vydavatel. Navíc nás to potom, co se naše minulé album dostalo přes Evropu třeba i do severní a jižní Ameriky, ani moc netrápí. Mrzí nás ale, že jsme na Slovensku hráli naposledy v roce 2002 na festivalu Pohoda. Nakonec i křest nové desky jsme teď měli v pražském klubu Matrix. Znáš to, dvojnásob tu platí, že doma není nikdo prorokem …

R&P - V jednom z našich dřívějších rozhovorů jsi naznačovala, že Ľahká Múza možná završí svou existenci a fungovat bude spíš projekt Hieros Gamos. Změnila se teď situace? Navíc snad plánujete vydat i výběr z dosavadních alb.

Gudrun: „Příchod nového milénia zasáhl přes nás i vitalitu celé kapely. Cítili jsme se přeci jen unavení a k smrti vyčerpaní bojem s větrnými mlýny... Potom ale přišly výborné ohlasy na tehdy vydanou desku, pozvánky na festivaly jako Gotik Treffen, Castle Party, Dark Nation Day atd. Našli jsme nové evropské publikum, které na naši slovanskou sakrální hudbu reagovalo velmi příznivě. Na druhé straně jsme v roce 1999 položili základy našeho vizuálního projektu Hieros Gamos, s nímž jsme např. nafotili nepřeberné množství stylizovaných obrázků. Chtěli jsme dostat Hieros Gamos na pódia jako performančně hudební projekt. Jak ale plynul čas, cítili jsme, že Ľahká múza musí pokračovat a je jen třeba uspořádat věci tak, aby svůj prostor dostali i Hieros Gamos. Takže, momentálně máme dva projekty a plánujeme vydat debutové album Hieros Gamos. K připravované kompilaci - dostali jsme nabídku ze zahraničí na výběr z naší tvorby z let 1992 - 2000. Připravili jsme obal, existuje už i master, jenže... finanční problémy vydavatele. Momentálně na tento projekt rezignovali a my bychom nejradši našli nějakou jinou firmu.“

R&P - V textech se na nové desce objevují témata smutku, samoty... Zajímalo by nás, nakolik je pro tebe důležitý jazyk, ve kterém zpíváš.

Gudrun: „Myslím, že naším hlavním tématem je cesta jedince za poznáním podstaty bytí. A to, že na těchto křivolakých cestách plných různých pastí, nástrah a falešných cílů jsi vždycky vnitřně sám, vyvolává přirozeně pocit jistého smutku filosofického typu. Přes všechna úskalí nadále dáváme do hudby kvanta naší energie s poselstvím, že přes zdánlivou zbytečnost a marnost našeho konání jsme tady a spolu s naším publikem jsme stále na cestě. Nejsme ti věčně truchlící ztroskotanci, ale fénixové toužící opět vstát z popela i po porážkách. A slovenština v textech - náš záměr je dělat hudbu spojenou s místem jejího vzniku i s určitou univerzalitou dění ve světě. Myslím, že se nám to daří a že to je právě ten důvod, proč náš přístup k tvorbě venku oceňují. Nestydíme se nijak za to, že jsme Slované, právě naopak. V dobrém slova smyslu říkáme svou tvorbou - toto jsme my, lidé své doby, kteří nezapomněli na své kořeny a váží si jich.“ 

R&P - Deska je komplexním dílem se zajímavou zvukovou i obrazovou složkou. Půjdete případně i dál cestou „multimediálních projektů“?

Gudrun: „Doufáme, že kromě ucha potěší deska i oči toho, komu nejsou cizí poněkud netradičnější představy o formách krásy. Nejblíže teď plánujeme album Hieros Gamos, pro něž chystáme nový vizuální materiál a snad i klip. Celé to ale závisí na  opětovní spolupráci s grafikem Boryshem pro takovou prezentaci. Rádi bychom se dostali i ke koncertnímu DVD, ale zase to záleží na podpoře i jiných subjektů.“

Složení: Gudrun - vokál, 677 - kytara, programming, Voda - baskytara, Cora - performance

Diskografie: Tieň bolesti (1992), Chvenie absolútna (1995), Sen ohraničeného života (1998), Cesty svetla plynú temnotou (2000), V záblesku večnosti (2004)